Hana Orgoníková: V Parlamentu není o překvapení nouze

Máte teď, když vládne úřednická vláda, v parlamentu méně práce a tudíž víc času sama na sebe?

Je úplně jedno, jestli je vláda úřednická nebo jakákoliv jiná, my se zabýváme zákony. Je fakt, že práce teď do Poslanecké sněmovny tolik nepřichází, jde spíš o iniciativy poslanců, ale té práce je pořád stejně. A pokud není, tak se začneme věnovat práci v regionech, tam, kde máme své poslanecké kanceláře a svoje voliče.

Jste poslankyní už osmnáct let. Znamená to, že už vás nic nemůže v parlamentu překvapit?

Radši neříkejte, že jsem tak dlouho v parlamentu! To už by bylo, jako že jsem stará, což nejsem, samozřejmě se cítím stále mladě. V parlamentu mě zejména teď překvapuje to, že jsou na sebe lidi zlí. Parlament je ukázkou společnosti – jaká je společnost, takový je parlament, lidi se tam nechovají příliš hezky. Když jsem přišla do sněmovny, dokázaly se vytvořit pracovní komise, které se zabývaly průřezově všemi politickými stranami jednotlivými zákony. Ty zákony pak procházely, měly podporu velkého množství poslanců, opět průřezově politickými stranami. Bohužel to se teď neděje.

Když máte v Poslanecké sněmovně vystoupit, míváte trému? Připravujete si své vystoupení slova od slova, nebo jen v bodech?

Trému nemívám, to by ani nešlo, často vystupuji před velkým množství lidí. Jde o to, s čím vystupuji – abych neudělala chybu a nedošlo k legislativnímu zádrhelu, tam je to slovo od slova.

Přeřekla jste se někdy při vystoupení v parlamentu tak, že byste se radši neviděla?

Ano, stalo se mně to. Už nedovedu přesně specifikovat, o čem to bylo, ale všichni se smáli. I já.

Máte vždy na to, co se projednává, jasný názor? Je pro vás těžší zaujmout stanovisko k otázce potratů nebo eutanazie?

Ne na každý zákon mám svůj vlastní názor. My máme zákony rozdělené podle toho, kdo se čemu věnuje, takže se spoléháme i na to, jaké stanovisko sdělí garant klubu a podle toho se přizpůsobíme. Pokud mě něco zajímá konkrétně, tak se tomu věnuji sama. Co se týče eutanazie a potratů, já jsem zásadně proti eutanazii. U potratů myslím, že záleží na rodičích, konkrétně na matce, jak se rozhodne. Ne že bych to podporovala, ale je to na jejich rozhodnutí.

Vadí vám, že musíte veřejně přiznávat svůj majetek? Nezrušila byste tuto povinnost podle zásady, co je komu do mé peněženky?

Vůbec mi to nevadí, navíc moje peněženka je většinou prázdná. Jsem pro to, aby každý přiznával, jak se dostal k penězům a majetku.

Celé znění rozhovoru s Hanou Orgoníkovou si přečtete v našem Zpravodaji – Magazínu sympatizantů. Ten  získáte, pokud se na našich webových stránkách zaregistrujete jako sympatizant. Formulář pro registraci najdete pod odkazem Sympatizanti.