Jan Cimický: Počasí plní moji ordinaci

Hned po skončení studií na lékařské fakultě jste šel bez váhání pracovat jako psychiatr. Proč jste si vlastně vybral tento obor?

Ono to se mnou nebylo tak jednoduché. Když člověk studuje, koketuje s různými obory – mně se třeba líbila chirurgie. Ale postupně jsem začal mít pocit, že psychiatrie je nejzajímavější, protože se tam nic neopakuje. Každý případ je jiný, protože každý jsme jiný. To mě lákalo. A pak mě samozřejmě okouzlil přednosta Psychiatrické kliniky v Praze pan profesor Vondráček – úžasný encykloped, jehož znalosti ve všech oborech lidského vědění byly hluboké. Nejen já, ale i ostatní, kteří poslouchali jeho přednášky, minimálně koketovali s tím, že by byli také psychiatry. Já jsem u toho vydržel a nelituji. To, co jsem v psychiatrii hledal, to je celistvost – že tělo a duše spolu souvisejí – to jsem našel a myslím, že mě to vedlo k dalšímu hledání. Psychiatrie je obor, který bude čím dál víc potřeba. Spousta lidé si dosud neuvědomuje, že údržba je třeba nejen u auta, ale i u člověka.

Můžete jako majitel centra duševní pohody zodpovědně prohlásit, jestli může být dnes normální člověk v duševní pohodě?

Co znamená normální? Normální vlastně neexistuje. Jsou pouze lidé nedokonale vyšetřeni. Navíc pojetí „normálnosti“ se geograficky liší. Když bude člověk v Evropě říkat, že slyší hlasy a bude jim odpovídat, že slyší, co nikdo jiný neslyší, bude pokládán za nemocného. Dostane značku a číslo a bude léčen. Stejný člověk, který se narodí v Africe, bude pokládán za výjimečného, bude třeba kmenový kouzelník nebo i náčelník. Tedy stejný člověk je v každé kultuře hodnocen jinak.

Pomáhá pacientům, kteří k vám přicházejí poprvé, že vás už znají od pohledu z televize nebo časopisů?

Myslím, že ano. Stává se, že když člověk přijde k neznámému člověku do neznámého prostředí, ostýchá se o sobě něco říct. Pro řadu lidí může to, že si ode mě přečtou nějakou knížku, vyvolat pocit, že mě důvěrně znají, že o mně něco vědí. Je vždy snazší se svěřovat někomu, o kom něco vím, než cizím.

Je nějaká nová duševní nemoc, která dřív ještě nebyla, anebo byla, ale lékaři ji znali jen z učebnic a nikoliv z praxe?

Jsou choroby nebo poruchy, které se dřív vyskytovaly méně – třeba mentální anorexie nebo bulimie, to je porucha, která se významně objevila až v posledním desetiletí. Ale zcela jistě jsou to záchvaty paniky. Těch je poměrně hodně, hodně lidé to vyděsí – odvážejí je sanitky na kardiologii, protože mají strach, že jde o infarkt. Co vidíme poslední dobou nejčastěji, je vliv klimatu na člověka. V poslední době jsou prudké výkyvy tlaku, teploty, to má vliv na lidi. Klimatické změny budou zajímavé téma další desetiletí.

Co je menší zlo na uklidnění – sklenička alkoholu, prášek „na nervy“ nebo jedna cigareta z marihuany?

To vše, co jste jmenovala, jsou nevhodné ventily. Alkohol sníží úzkost jen na chvíli, pak ale zvýší napětí, které může dojít až do agresivity. To se týká samozřejmě i drog. Nejlepší způsob je naučit se nějakou relaxační techniku.

Jste pro legalizaci marihuany?

Všechny drogy mají na světě své místo. Naše droga číslo 1 byl odjakživa alkohol – ať už pivní, vinný nebo kořalečný. Konopí není drogou našeho území, to patří na Blízký východ. K tomu, aby tato droga byla dobře snášena, by bylo potřeba několik generací. Já sám si nemyslím, že všechny zákazy něco vyřeší. Ale když se řekne, že to není legální, aspoň to odradí ty, co mají strach. Legalizace by nic nevyřešila.

Údajně neustále stoupá spotřeba antidepresiv. Znamená to, že jsou z nás čím dál větší slaboši, co nic nevydrží, anebo je tlak na nás opravdu čím dál větší? Kolik toho ještě vydržíme?

Depresi nemůžete ovládnout stejně jako třeba cukrovku. Představa laické veřejnosti, že se deprese dá rozmluvit, je nesmysl. V celosvětovém měřítku roste počet depresí – to s sebou nese útlum myšlení, motoriky. To nelze rozmlouvat, tam je třeba nasadit léky, které dodávají to, co organismu chybí. Dlouhodobě užívaná antidepresiva nemocného vrací do normální života. Protože dnes spousta lidí pracuje nad prahem možností, které člověk má, tak se ti lidé vyčerpávají a objevují se u nich depresivní stavy.

Celé znění rozhovoru s MUDr. Janem Cimickým si přečtete v našem Zpravodaji – Magazínu sympatizantů. Ten  získáte, pokud se na našich webových stránkách zaregistrujete jako sympatizant. Formulář pro registraci najdete pod odkazem Sympatizanti.