
Rozhovor
Módní návrhář Lukáš Lindner se dostal do povědomí veřejnosti díky herečce Jitce Čvancarové, když si jeho večerní šaty koupila(!) a oblékla na vyhlašování cen Thálie v roce 2006 a všechny Módní policie ve všech časopisech jim jednotně daly jedničku s hvězdičkou. Lukáš ale na vavřínech neusnul a tvoří čím dál zajímavější modely, specializuje se na večerní šaty. Obdivovatel značek Dior a Dolce Gabbana poskytl našemu magazínu rozhovor těsně před odletem do Milána na oslavu svých třicátin.
Narodil jste se v Prostějově, městě, kde se už od konce 15. století všichni živili krejčovinou. Myslíte, že na vás nějak zapůsobil genius loci?
Myslím, že určitě zapůsobilo to, že všechny ženy z mé rodiny vystudovaly proslavenou prostějovskou oděvní průmyslovku, kterou jsem pak studoval i já. Posléze jsem začínal v OP Prostějov, takže na sto procent na mně Prostějov zanechal následky. Je mi líto, že OP Prostějov je na tom teď velmi špatně a tradice upadá. Uvidíme, jak to dopadne…
Je pro práci módního návrháře důležitější nápad nebo netradiční materiál?
Je to propojené dohromady. Kolikrát se stane, že vidím velmi zajímavý materiál a při pohledu na něj vznikne nápad. Nebo mám nápad a podle něj hledám materiál. Je to různé.
Kam se chodíte inspirovat, jak přichází nápad?
Inspirace je všude kolem mne. Nebudu tvrdit, že se inspiruju kulturou, filmem, uměním. Je to někde uvnitř. Takže buď je to o materiálech – vidím materiál a na základě něj si udělám představu tak, že už vidím šaty. Anebo naopak mám v hlavě model a hledám k němu materiál. Samozřejmě ovlivňuje mě vše, všechny vjemy, které nás obklopují.
Na jakou postavu se šije nejlépe a proč?
Samozřejmě na štíhlé modelky. Je to z toho důvodu, že proporce jsou rovnoměrné, „dokonalé“. Proto my módní návrháři máme rádi modelky. Ale já nejsem zastánce vyhublých slečen, já mám rád, když jsou ženské tvary, větší poprsí.
Jaké jsou vztahy mezi českými módní návrháři? Je dovoleno opisovat?
Nevím, jestli je povoleno opisovat, já neopisuju. Nicméně já se všemi vycházím dobře. Trošičku mě mrzí, že nejsme u nás naučeni spolupracovat. V zahraničí je běžné, že se návrháři na některé akce spojí a prezentují se společně na velkých společenských událostech. Tady je každý na svém písečku. Moc nekomunikujeme. Ale nevidím v tom zášť.
Sledujete v časopisech oblíbenou rubriku Módní policie? A jaký je váš názor na takové hodnocení?
Sleduju je určitě, protože tam mnohokrát nacházím i svoje modely. Já mám na tu rubriku pozitivní názor, ale dnes většina kritiků nejsou odborníci z módní branže, jsou to běžní novináři, většinou bulvární, takže mám trošku skeptický pohled. Ale zatím jsem se nesetkal s přehnaně špatnou kritikou, že by se někdo vyloženě seknul.
Která česká politička chodí podle vašeho názoru dobře oblečená a které byste naopak rád poradil, protože to podle vás potřebuje?
Nechci nikoho urazit, takže nebudu říkat konkrétní jméno. Bohužel česká politika na tom oděvně není nejlépe, takže myslím, že by dámy měly na sobě hodně zapracovat. Nejedná se jen o oděv, ale i o kulturu – celkové vystupování, make-up, vlasy. Ale najdou se bezchybně oblečené.
Celé znění rozhovoru s Lukášem Lindnerem si přečtete v našem Zpravodaji – Magazínu sympatizantů. Ten získáte, pokud se na našich webových stránkách zaregistrujete jako sympatizant. Formulář pro registraci najdete pod odkazem Sympatizanti.